Created by Jaras

   Po dlouhé cestě s Gandalfem se Pipin probudil. Byli v Anorienu v Gondorské říši. Jeli směrem do Minas Tirith. Projeli Gondorem a chystali se dál do Minas Tirith, byla budována na sedmi úrovních vytesaných do stěn kopce. Každá úroveň byla obstavena zdí, v kterých byla brána. Než je pustili za Denethorem, musel Gandalf nechat Stínovlase ještě před nádvořím. Denethor chtěl od Pipina slyšet nějaké zprávy o jeho synovi Boromirovi. Pipin se zavázal službou Denethorovi. Poté Gandalf odjel a nechal, aby se o Pipina starali, než se vrátí. Staral se o něj Beregond (syn Baranorův). Když musel Beregond nastoupit do služby, Poslal ho za svým synem Bergilem. Gandalf se vrátil pozdě večer.

   Smíšek s Aragornem, Legolasem, Gimlim, Theodénem a jeho lidem se vidali na cestu. Zastavili je jezdci, které vedl Dúnadan Halbarad, Hraničář ze Severu. Hledali Aragorna, s kterým se vydali dál na cestu. Jezdci přinesli Aragornovi dar od paní z Roklinky. Tyč ovinutou černou látkou převázanou mnoha řemínky. Smíšek se cítil, že je pro ostatní pouhé břemeno. Svěřil se Theodénovi, ten mu dal horského poníka, který se jmenoval Stybba, aby mohl jezdit s ním. Král také přijal Smíškovy služby. Aragorn se rozhodl ject přes Stezky Mrtvých. Aragornovo družina spolu s Legolasem, Gimlim a Halbaradem prijíždila plání. Třetího dne dorazila do Edorasu. Přivítala je Eówin, která chtěla ject dál spolu s Aragornem, ten jí to však nedovolil. Další den ráno se vydali na cestu. Vstoupili do Stezek Mrtvých, kde byla úplná tma. Aragorn všechny hnal až ke kameni Erech. Legolas si všiml, že za nimi jedou mrtví. ,,Mrtví jedou, byli vyzváni" řekl i Elladan. Krátce poté vystoupili ze Stezek Mrtvých do údolí Morthandy. Aragorn se rozhodl, že teď přijde do Pelarginu. ,,Až bude tato země očištěna od sauronových služebníků, budu mít přísahu za splněnou. Já jsem Elessar, potomek Isildurův, dědic Gondoru." Pak se vidali na cestu. Theodén se Smíškem a se svým vojskem dorazili do Edorasu. Další den ráno za ním přijel Hirgon s poselstvím od Denethora. Potřebovali vojenskou posilu. Theodén s tím souhlasil, ale řekl, že jí pošle nejdříva za pár dní, museli si odpočinout.

   Gandalf vzbudil Pipina v denethorově komnatě. Denethor ho povolal, aby ho obsluhoval. Po obsluhování se šli s Beregondem najíst. Z rána přijel Faramir se svojí družinou, ale u brány jim musel Gandalf pomoct s nazgűlem. Jeho otec Denethor ho druhého dne vyslal ještě se skupinou vojáků, kteří byli schopni bojovat, aby posílili přechod přes řeku. Ale vojsko, proti kterému vyjeli, bylo mnohem větší a silnější, v čele s Pánem Barad-dűr, králem pradávného Angmaru, černokněžníkem, prstenovým přírakem, Pánem nazgűlů. Možná měl i větší moc než Gandalf, který řekl, že již pradávná slova vyřkly, že nepadne rukou muže. Faramir ještě pořád držel vojsko pohromadě, i když prohrávali, avšak jen do té doby, dokud nebyl těžce zraněn. Když ho přinesli před Denethora, už umíral. Denethor nechal svého syna přenést do pradávných hrobek, Fen Hollenu, poté vydal příkaz, aby jeho i Faramira zapálili. Nikdo ho však neposlechl. Jen nosili dřevo a vyčkávali co nejdéle, dokud nepřijde Gandalf.

   Gandalf se vydal do boje místo Faramira, aby velel armádě. Pipin ho všude hledal, protože byl s Denethorem (věděl že šílí, když se chce nechat zapálit), také věřil, že Gandalf Faramirovi dokáže pomoct. Šel za ním do boje. Armáda s nazgűly, za pomoci beranidla - Grandu, se dostala do Minas Tirith. Jako prví tam vešel Pán nazgűlů. Gandalf mu ukázal svou moc a tím ho odtamtud vyhnal. Poté se zaradovali, protože slyšeli rohanské.

   Theodénovo vojsko se konečně vydalo na pomoc Denethorovi. Všude byla tma a nebylo vůbec nic vidět. Cestou potkali Divoké lidi, vedl je Ghân-buri-ghan. Divocí lidé dovedli Theodéna s jeho vojskem k Minas Tirith, jak nejrychleji to šlo. Theodén napadl nepřátelské vojsko. Propukla veliká bitva, při které král Theodén na svém koni vyjel proti Pánu nazgűlů, jeho kůň se však splašil a převrhl se na bok, tim zabil Theodéna. Pipin bodl Pána nazgűlů do kolena a Éowyn ho zabila, proto byla těžce zraněna. Eomér se stal novým králem. Po Anduině přijížděli v lodích nepřátelská vojska. Aragorn, Gimli, Legolas s hraničáři a s Mrtvími lidmi, kteří plnili přísahu, byli také v lodích. Společně pobili všechny nepřátele. Až druhého dne z rána bitva skončila. Bylo mnoho mrtvých. Poté se vydali k bráně Minas Tirith.

   Denethor zešílel. Gandalf k němu přišel a snažil se mu pomoct. Osvobodili Faramira, ale Denethor se upálil. Faramira přenesli do Domů uzdravování, kam poté dopravili i Éowyn a Smíška. Aragorn k nim přišel, požádal ozdravovníky o lístky athelasu, královo lístku. Pomocí jejich vůně vyléčil Faramira, Éowyn a Smíška od temnoty. Aragorn s Gandalfem, Smíškem, Eomérem, Beregonem a ostatními lidmi vyjeli proti Mordoru. Celou cestu volali ,,Elessar přichází". Nikdo se jim neozval. Když došli k bráně Mordoru, byla zavřená. Aragorn, Gandalf, Smíšek a Eomér jeli až k ní. Povolali Pána Černé země. Přijeli dva muži. Jeden byl celý v černém, tak starý byl, že si nepamatoval ani své jméno. Řekl ,,jsem Ústa Sauronova". Gandalf po něm chtěl hobity. Muži mu nabídli za ně dohodu, kterou nepřijal. Gandalf jim ukázali svou moc. Začala válka před branou.

   Sam se probudil z omráčení před věží v Cirith Ungolu, kde byl uvězněn Frodo. Sam chvíli poslouchal hlasy a zjistil, že se skřeti hádají, byli to Šagrat a Gorbag. Začali mezi sebou bojoval a zabili i ostatní skřety. Přežili jen Šagrat a jeho skřet Snaga. Sam se rozhodl jít vysvobodit Froda z věže. Cestou potkal Snagu, vytasil Žihadlo. Když ho Snaga viděl v elfím plášti a s elfim mečem, lekl se a pomyslil si, že to je nějaký velký elfí bojovník. Snaga to řekl i Šagratovi, ale ten mu nevěřil. Šagrat se také vydal po schodech dolů z věže, ale Sama minul. Sam vylezl nahoru do věže, kde byl Frodo a Snaga, který ho zrovna bičoval. Sam ho zabil. Frodo neměl oblečení, tak se on i Sam oblékli do skřetího. Společně se pak vydali k Hoře Osudu. Byla celkem daleko a docházeli jim zásoby jídla a pití. A navíc když šli po silnici v Morgai, prošla kolem nich skupina skřetů, i když Frodo se Samem měli oblečení skřetů z jiného oddílu, museli jít s nimi. Naštěstí před Železnou Tlamou začali skřeti mezi sebou bojovat, protože tam chtěli vejít první. Tak se Frodo i Sam vzdálili, přečkali noc, při které Sam viděl Gluma jak chtěl Frodovi vzít prsten. Sam ho vyplašil a on utekl. Vydali se na cestu k Orodruině. Čím byli blíž, tím byl pro Froda prsten těžší. Když se dostali až nahoru a Frodo měl schodi prsten do hory, tak tak se ho zmocnil. Frodo prohlásil prsten za svůj a nasadil si ho. Kdyby v té chvíli nebylo Gluma, kerý Frodovi ukousl prst i s prtenem, který mu vzal, poté se převážil a spadl i s ním do hory, mohlo být celé poslání marné. Prsten byl zničen, už neměl moc ani nad Frodem.

   V tu chvíli před branou v té bitvě, do které přiletěli na pomoc orli, si skřeti uvědomili, že nemohou vyhrát, když není naděje získání prstenu. Začali utíkat. Bytva byla vyhrána. Gandalf letěl na orlovi Gwaihirovi, s kterým letěli ještě Landroval a Meneldor. Letěli pro Froda se Samem. Orli je převezli do Ithilienu. Když se vzbudili, Gandalf jim dal jejich dary od paní Galadriel a Frodovi dal mithrilovou košili a Žihadlo.

   Když se Éowyn vzbudila, chtěla mluvit se správcem, protože už nechtěla ležet a chtěla mít výhled na východ. Éowyn s Faramirem se do sebe zamilovali. Smíšek jel se zásobami do Ithilienu. Po několika dnech přijel Gandalf, Aragorn, Legolas, Gimli, Frodo, Sam, Smíšek a Pipin na aragornovu korunovaci do Minas Tirith. Aragorn dal poté Ithilien Faramirovi, kde mohl žít s Éowyn. Frodo chtěl už jít domů, ale čekali na nějaký den. Přijeli Elrohir, Elladan, Glorfindel, Erestar, Galadriel, Celeborn, Elrod, Arwen a lidé z Roklinky a Lórienu. Arwen si vzala Aragorna za muže. Arwen poté dala Frodovi svou lahvičku, s kterou, když mu bude špatně a bude se potřebovat uzdravit, se může zmenšit a odejít na Západ. Poté jeli všichni na pohřeb krále Theodéna, kde byla oznámena svatba Faramira s Éowyn. Zde dala Éowyn Smíškovi roh, vyrobený ze stříbra. Vydali se na cestu domů. Legolas s Gimlim splnili své sliby, byly v trpasličích dolech i ve Fangornu, kde se poprvé opravdově rozpadlo Společenstvo Prstenu. Od té doby už se nikdy neviděli všichni pohromadě. Stromovous už propustil Sarumana s Červivcem z Orthanku. Když se vydali na další cestu, uviděli je, byli celí bezmocní. Aragorn s Arwen odešli domů, Galadriel se svým lidem odešli do Lórienu. Ostatní šli dál a zastavili se až v Roklince. Bilbo už byl moc starý, pořád usínal a všechno zapomínal. Zde zůstali několik dní. Do Kraje vyjeli jen hobiti a Gandalf. Avšak kousek před Krajem je i Gandalf opustil, s tím, že je varoval před přechodem přes řeku, prý bude uzavřena branou, která tam dříve nebyla.

   Když hobidi dojeli k mostu přes řeku a dostali se do města, byli překvapeni, co všechno se stalo. Domy byly zapálené, stromy vyvrácené, hobiti neměli práva na svobodu ani na jídlo. Hobiti rozpoutali vspouru proti cizím zlím lidem a jejich pánem Šarkanem. Hobiti ty lidi porazili a když viděli Šarkana, uviděli, že je to Saruman. Frodo mu pohrozil a zakázal, aby ho zabili. Saruman i s Červivcem odešli. Červivec se na Sarumana naštval, zabil ho a společně se zabitím Sarumana ho zastřelili hobití lučišníci. Hobiti dávali Kraj do pořádku, do původního stavu. Frodo se nastěhoval znovu do Dna Pytle, jelikož se konečně usmířili s Lobelií Pytlíkovou. Sam si vzal za ženu Růžu a nastěhoval se k Frodovi do Dna Pytle. Samovi se za chvíli narodila dcera, dal jí jméno Elanor. Frodo téměř dokončil Bilbovu knihu. Jeho velká kapitola se jmenovala: Pád Pána Prstenů a Návrat krále. Když měl Bilbo stojednatřicáté narozeniny, vydali se za ním Frodo se Samem. Bilbo s Galadriel, Elrondem a ostatními elfy se jím vydali naproti, když se setkali, jeli k Šedým přístavům, kde byli i Smíšek s Pipinem, které Gandalf zavolal. Zde se hobiti rozloučili s Frodem a s ostatními. Gandalf, Frodo, Galadriel, Elrond a ostatní elfové se vydali lodí, kterou postavil Círdon Stavitel, na západ. Sam se Smíškem a Pipinem se vydali zpět domů. Frodo Samovi svěřil všechen svůj majetek.